Jak na popularizaci vědy? - UJEP | Univerzita J. E. Purkyně

Jak na popularizaci vědy?

Rozhovor s Jaroslavem Petrem

o popularizaci vědy nás v aktuálním čísle časopisu Universitas zaujal na první pohled.

Proč? Protože se s tím dennodenně potýkáme. Na FSE UJEP na to máme odborníky. Jsou to takoví maskovaní hrdinové, kteří se opatrně snaží přesvědčit své okolí o tom, že to, co se ve vědě dělá, je potřeba nejen dokumentovat a vykazovat, ale také vysvětlovat a ukazovat. Mimo jiné prostě proto, aby se vědělo, že ten čas, který trávíme v učebnách, laboratořích a studovnách, má smysl. Že peníze vynaložené na tvůrčí a vědeckou činnost nejsou vyhozené z okna, ale že nás všechny naopak posunují dál. I když to třeba bezprostředně tak nevnímáme.

Na naší univerzitě se odehrává spousta úžasných výzkumných aktivit. Nanotechnologie pro medicínu, hliníkové slitiny pro průmysl, laboratorní výzkum lidského pohybu pro zdraví, výzkum zvuku pro radost, virtuální prototypování pro rozvoj, aplikace GIS technologií pro všechno možné, výzkum metakognice či inovativních psycho-didaktických postupů pro pedagogiku, mapování národního svědomí pro nás všechny, inovativní geografie a kartografie pro orientaci…

A všechny tyhle aktivity se odehrávají díky tomu zvláštnímu, ochraňujícímu a podporujícímu univerzitnímu časoprostoru, ve kterém mohou žít a rozvíjet se. V časoprostoru, kde je stále ještě legitimní si hrát – se slovy, s čísly a s myšlenkami, se zkumavkami a buňkami, s počítačovými programy, modelovými situacemi, s tóny a s drony a vůbec s tou nejmodernější technikou.

Pac a pusu z kampusu

Proč? Protože užitečným objevům se dobře daří jedině v takovém prostředí, kde se daří i lidem, kteří za nimi stojí. Někomu to dojde v momentě, kdy si po měsících bezvýsledného zírání do mikroskopu potvrdí to, co na začátku výzkumu jen tušil. A jinému zase, když v kampusu vidí dva studenty líbat se před Vědeckou knihovnou. Ano, jsou Vánoce a my jsme, podobně jako většina populace, trapně naměkko. Ale zároveň si uvědomujeme, že když mají lidé čas, prostor a podporu okolí, vzniká přesně ten druh energie stojící za každým důležitým objevem v životě. Emoce. Magnetizující síla přitažlivosti a odpudivosti. Sympatie. A antipatie, která může a pravděpodobně bude následovat. Zkrátka, energie kladného a záporného náboje. A toho napětí mezi nimi, které, když se mu poskytnou ty správné podmínky, je motorem každého lidského jednání vedoucího k velkým historickým dílům.

Stejně jako profesor Petr stojíme dnes a denně před rozhodnutím, jak vědu a výzkum na naší univerzitě prezentovat veřejnosti. A stejně jako on jsme toho názoru, že veškeré naše úspěchy stojí a padají s osobnostmi, které u nás vědecké disciplíny provozují. Že věda je, mnohem spíše než o výsledcích, o příbězích konkrétních lidí. A že když se tyhle příběhy nevyprávějí s trochou nadsázky, zdravé sebeironie a lidskosti, věda pak živoří a chřadne. Nejen finančně. Ale hlavě co se týče zájmu laické veřejnosti. Protože i ten může v konečném důsledku přispět k tomu, zda se vědě bude dostávat tolik pozornosti a prostředků, aby mohla na naší univerzitě naplno žít.

Proto vám slibujeme, že i když se to ne každému vždycky líbí, budeme se i v roce 2019 snažit vyprávět o úspěších Univerzity J. E. Purkyně tak, abyste u toho zažívali emoce. Aby to ve vás vzbuzovalo sympatii, případně antipatii. Protože mnohem důležitější, než souhlasit, je zajímat se. Zájem, zvědavost, je základem lidského vývoje. A my k tomu hodláme přispívat, dokud nám tu pusu někdo nezalepí.

Tak se na to v roce 2019 připravte. Šťastné a veselé!