To dobré si ponechme napořád!

Svět se mění. Pojďme z těch změn vybrat ty dobré. A nechat si je napořád.

Posledních pár dní (vnímavější z nás možná už i pár týdnů a měsíců) zažíváme v přímém přenosu, jak se svět obrací vzhůru nohama. Události, které jsme byli díky globalizaci a virtualizaci světa zvyklí nezúčastněně sledovat na dálku, s odstupem a trochu provinilým pocitem rozmazlenosti a blahobytu, se najednou odehrávají u nás doma. Když dnes odtrhneme oči od modrých displejů, roušky nezmizí. Jsou tu, přímo před námi, na ústech našich blízkých. A s nimi i obava z toho, jaké další příšerky z toho katastrofického filmu nám z obrazovky prolezou přímo do obýváku.

Spolu s nimi k nám, k někomu dříve, k jinému později, ale nakonec, když se pro to rozhodneme, zcela jistě úplně ke každému, dorazí happyend. Když se pro to rozhodneme. A to je to klíčové. Neutopit se ve strachu a nejistotě. Vědomě se rozhodnout, že to všechno dobře dopadne. A samozřejmě pro to i něco udělat.

Tak jako naše přírodovědecká fakulta, která míchá chybějící dezinfekci pro zdravotníky. Tak jako naše pedagogická fakulta, která organizuje dobrovolníky, inspiruje k využití netradičních možností výuky a hecuje k šití ústenek. Tak jako naše fakulta zdravotnických studií, která mobilizuje a nasazuje do nemocnic dobrovolníky z řad studentů zdravotnických oborů. Tak jako fakulta umění a designu, která zareagovala jako jedna z prvních v republice a zaměstnala vystresované mozky streamováním přednášek, seminářů, diskuzí a filmů. Jako naše fakulta sociálně-ekonomická, která kromě mobilizace studentů-dobrovolníků bez váhání nastartovala online výuku a konzultace. Jako Fakulta životního prostředí UJEP či naše Vědecká knihovna, které studenty zásobují tipy na to, jak i v karanténě zůstat aktivní a nezakrnět. Zkrátka a dobře, tak jako mnozí naši akademici i studenti, kteří se rozhodli nezabarikádovat se vůči světu a nacházet i v současné situaci cesty, jak vzdělání, kulturu a inovace posouvat dál a sdílet s ostatními.

Pojďme být takoví už napořád. Pojďme se díky tomu všemu naučit koukat na svět i z netopýří perspektivy (tedy hlavou dolů), s hlavou vzhůru!