Za kolik mužů vydá na univerzitě 1 žena?

A váží kilo peří stejně jako kilo železa?

A může se o tom žer­to­vat? A co mlu­vit? To se může? V časo­pi­se Uni­ver­si­tas vyšla v posled­ní době opět řada zají­ma­vých člán­ků. Pro­gre­siv­ní vede­ní UJEP si samo­zřej­mě v prv­ní řadě nalis­to­va­lo ty, kte­ré vzbu­zu­jí dis­ku­zi. Jako text Zuza­ny Kemé­ny­o­vé o posta­ve­ní, počtu a roz­ho­do­va­cích pra­vo­mo­cích žen na uni­ver­zi­tách.

Dozví­me se z něj tako­vé ty věci, o kte­rých se vždyc­ky jed­nou za čas někde napí­še. Že žen ve vedou­cích pozi­cích je méně než mužů tam­též. Že ženy za stej­nou prá­ci dostá­va­jí méně peněz než muži. Že ženám typic­ky muž­ské kari­ér­ní pro­stře­dí zce­la nevy­ho­vu­je. Že žen­ský ele­ment chy­bí a je potřeb­ný. Že žen…, že žen… a tak dále.

Mluviti stříbro, mlčeti zlato?

Co k tomu říci? Že naše FSE UJEP na vlast­ní žádost pro­šla gen­de­ro­vým audi­tem. Že jsme jed­nou z těch něko­li­ka málo uni­ver­zit, kte­ré na postu rek­tor­ky žena ved­la. Že občas mívá­me i něja­kou tu pro­rek­tor­ku nebo děkan­ku. A (tak jako v pří­bě­hu o stvo­ře­ní) vidí­me, že je to dob­ré. O moc víc z nás nedo­sta­ne­te. Není na to čas, dělá se věda. Přes­ně­ji, ženy děla­jí vědu, jak o tom ostat­ně nedáv­no mlu­vi­la Zdeň­ka Kol­ská ve svém vystou­pe­ní na Noci věd­ců. A když čas je, tak na děti a rodi­nu. A když jsou i obě tyhle veli­či­ny nasy­ce­né (potra­vou, pozor­nos­tí, lás­kou…), zjiš­ťu­je­me, že se nám o tom vlast­ně moc mlu­vit nechce. Proč? Pro­to­že zatím pořád pla­tí nad­pis odstav­ce. Je totiž straš­ně těž­ké tohle téma roz­vi­nout bez obvyk­lých klišé. Aby se člo­věk, pod­le toho, co zrov­na říká, nestal ter­čem kri­ti­ky či posmě­chu a nebyl jed­ním či dru­hým extrém­ním tábo­rem navždy oná­lep­ko­ván. Pro­to nám při­jde důle­ži­té, že se gen­de­ro­vé pro­ble­ma­ti­ce i na naší uni­ver­zi­tě řada lidí věnu­je. Vědec­ky, mezi­o­bo­ro­vě a, jest­li to tak lze říci, ino­va­tiv­ně.