Pěšky do Istanbulu a dál s pádlem

Stá­le zná­měj­ší mla­dá ces­to­va­tel­ka Vik­to­rie Hla­váč­ko­vá se v roce 2015 roz­hod­la pro­ces­to­vat svět. Na tom by neby­lo nic tak neob­vyk­lé­ho, kdy­by nemě­la v plá­nu ces­to­vat pri­o­rit­ně po svých, vlast­ní­mi sila­mi nebo strikt­ně níz­ko­ná­kla­do­vě. Tak vni­kl pro­jekt „Vik­tor­či­na ces­ta tam“, kte­rý dopl­ňu­je mot­to: O ces­tě “kolem svě­ta” naleh­ko, níz­ko­ná­kla­do­vě a bez leta­del…

Jezdi­la jsem prs­tem po mapách, kur­zo­rem po Goo­gle Earth, a fan­ta­zie mi nedá­va­la pokoj tak dlou­ho, že to dál už nešlo. Za dva­náct let teo­re­tic­ké­ho ces­to­vá­ní jsem si vymys­le­la desít­ky vari­ant ces­ty kolem svě­ta. Mezi­tím jsem něco málo ces­to­va­tel­ských zku­še­nos­tí nasbí­ra­la, vyrost­la do své­ho prv­ní­ho čtvrt-sto­le­tí a došlo mi, že jest­li nevy­ra­zím teď, tak nikdy,“ popi­su­je svo­je roz­hod­nu­tí k ces­tě Vik­tor­ka na svém webu (http://cestatam.wixsite.com/cesta-tam), kte­rý si vel­mi peč­li­vě spra­vu­je.

Do Vědec­ké knihov­ny UJEP zaví­tá Vik­to­rie Hla­váč­ko­vá 20. úno­ra 2018 již podru­hé, aby vyprá­vě­la o dru­hé eta­pě své ces­ty, kte­rou pojme­no­va­la Pěš­ky do Istanbu­lu a dál s pád­lem  a pal­cem naho­ru.

Dru­há část ces­ty zapo­ča­la v červ­nu 2016, kdy se Vik­tor­ka zúčast­ni­la help cam­pu v čes­ké ves­ni­ci Ger­nik v již­ním Rumun­sku. Odtud vyra­zi­la na pěší pouť do Istanbu­lu. Pro­šla kaňo­nem řeky Nery, navští­vi­la čes­kou ves­ni­ci v Srb­sku, nesčet­ně­krát se kou­pa­la v Duna­ji, vylez­la na nej­vyš­ší vrcho­ly Srb­ska, Bul­har­ska, Make­do­nie a Řec­ka, necha­la se pokou­sat psem, sólo pro­s­to­po­va­la v kru­hu kus Bal­ká­nu, potka­la mno­ho báječ­ných lidí, chy­ti­la ble­chy, pro­cho­di­la sed­me­ro poho­ří a vidě­la čtve­ro moří. Deset nocí usí­na­la v ryt­mu bro­kov­nic.

Spa­ní pod širá­kem je vůbec to nej­lep­ší spa­ní na svě­tě. Čer­s­tvý vzduch, hvězd­né nebe nad hla­vou, úsvit namís­to budí­ku. Kaž­dou noc tro­chu jiná “postel” s jiným výhle­dem, jiný­mi vůně­mi a švi­to­ře­ním,“  říká Vik­tor­ka.

V Turec­ku strá­vi­la cel­kem měsíc a půl, žila v Istanbu­lu u míst­ních, s čes­kým kama­rá­dem se pro­s­to­po­va­li až na již­ní pobře­ží a spl­ni­li si svůj malý sen bráz­dit moře na sea­ka­ja­ku. „Turec­ko je země plná dechbe­rou­cí krá­sy a jeho oby­va­te­lé jsou lidé ote­vře­ných srd­cí. Pohád­ko­vé dojmy se zde mísí s dechem tota­lit­ní­ho reži­mu,“ popi­su­je turec­ké dob­ro­druž­ství ces­to­va­tel­ka.

Konec dru­hé eta­py Vik­tor­či­ny ces­ty tam se ode­hrál v bul­har­ských horách, kde dal­ší měsíc a půl strá­vi­la dob­ro­vol­ni­če­ním na orga­nic­ké far­mě. To všec­ko pro­ži­la za půl roku s leh­kým bato­hem, s roz­poč­tem niž­ším než prů­měr­ná měsíč­ní mzda v ČR a s výraz­ně mini­ma­li­zo­va­nou ekos­to­pou.

Před­náš­ka o tom všem a ješ­tě o mno­hém dal­ším, při kte­ré roz­hod­ně neu­sne­te, se koná dne 20. 2. 2018 od 17:00 h v počí­ta­čo­vé stu­dov­ně Vědec­ké knihov­ny UJEP (Pas­teu­ro­va 5, Ústí nad Labem).

Vik­to­rie Hla­váč­ko­vá zaví­tá do VK UJEP ješ­tě 20. 3. 2018, kdy bude od 17:00 h před­ná­šet na téma: Pěš­ky přes Kav­kaz  – od moře k moři.