27. kurz češtiny pro Němce je za námi

Proč je Colloquia Ustensia jednou z nejdelších univerzitních tradic?

To pro­to, že vznik­la jako podě­ko­vá­ní za pomoc se samot­ným zaklá­dá­ním uni­ver­zi­ty.

Když jsme se vče­ra dopo­led­ne sta­vi­li ve slo­vut­ném VŠ baru pod Hvězdou, kde si účast­ní­ci kur­zu dáva­li krát­kou pau­zu od jinak ostře nabi­té­ho čtr­nác­ti­den­ní­ho pro­gra­mu, dosta­lo se nám srdeč­né­ho při­ví­tá­ní. Čle­no­vé Acker­mann-Geme­in­de, kte­rá je spo­lu s UJEP orga­ni­zá­to­rem kur­zu, nám nad šál­kem dob­ré kávy vyprá­vě­li, jak pro­fe­sor Karl-Heinz Plat­tig pomá­hal v 90. letech zaklá­dat dneš­ní uni­ver­zi­tu seve­ru. Když bylo doko­ná­no, byl prý dotá­zán, co by si přál na oplát­ku. Odpo­vě­děl, že by se rád nau­čil Čes­ky. A bylo to.

Skromné přání otcem velké myšlenky

Díky tomuhle “skrom­né­mu” přá­ní jez­dí dodnes na naši let­ní aka­de­mii Colloquia Ustensia 40 — 50 zájem­ců o čes­ký jazyk a kul­tu­ru z celé­ho Němec­ka. Nej­vět­ší úspěch měly prý letos kro­mě výle­tů na zámek v Děčí­ně či do rodiš­tě Fer­di­nan­da Por­sche večer­ní před­náš­ky, zejmé­na ta od býva­lé­ho ředi­te­le ústec­ké­ho archi­vu Vla­di­mí­ra Kai­se­ra. Ten by, jak říká jed­na z účast­nic kur­zu, Ursu­la Lip­pert, mohl mlu­vit o čem­ko­li. Má totiž tako­vé cha­risma, že doká­že zaujmout, i když vyprá­ví tře­ba o děd­ko­vi z piv­ní eti­ke­ty či o kach­lo­vých kam­nech.

Zdra­ví­me tím­to i dal­ší­ho letoš­ní­ho účast­ní­ka, sas­ké­ho fará­ře Micha­e­la Schlei­ni­t­ze (Hallö­chen!), kte­rý je v Čechách pod­le vlast­ních slov “pche­če­ný faše­ný” a jeho počet­ná rodi­na jakbys­met, a to dokon­ce v roli dob­ro­vol­ní­ků, pomá­ha­jí­cích v Ústec­kém kra­ji potřeb­ným.

Máme radost, že let­ní aka­de­mie, aktu­ál­ně pod tak­to­vou his­to­rič­ky FF UJEP, doc. Kris­ti­ny Kai­se­ro­vé, při­spí­vá k čilé­mu pře­shra­nič­ní­mu kon­tak­tu a těší­me se na dal­ší roč­ník!