Rozhovor s hokejovou brankářkou reprezentující na Univerziádě

Kateřina Zechovská je úspěšnou českou hokejovou brankářkou, která nás bude reprezentovat na Univerziádě v Lake Placid (12. 1. – 22. 1.).

Odkud pocházíš, kolik ti je, co studuješ, jak jsi se dostala ke sportu a proč zvítězil zrovna hokej? Vždy jsi chtěla být v bráně? 

Pocházím z Bíliny, je mi 24 let a studuji Ergoterapii. Ke sportu jsem se dostala relativně přirozenou cestou a to přes rodiče. Mamka dříve hrála volejbal a doteď cvičí aerobik, který jsem také jako malá cvičila. Taťka dříve hrál hokej a doteď trénuje a nebo působí na manažerské pozici. Být v bráně nebyl od začátku můj sen, začínala jsem v obraně, i to se mi to líbilo, postupem času mě ale začalo víc bavit padat do střel a blokovat je. Když nám pak odešel gólman do Mostu, tak jsem neodolala a do brány vlezla. Od té doby mě z ní už nikdo nedostal.

Jak probíhala tvoje kariéra, než jsi se dostala do reprezentace?

Začínala jsem s klukama v Bílině, kde jsem hrála do 5. třídy. V Bílině pak nastaly existenční problémy klubu, tak jsem přestoupila do Mostu, kde jsem i nastoupila na osmileté gymnázium. V tom samém roce jsem začala i chytat v ženské soutěži za Litvínov a následně za Roudnici. Další rok jsem dostala první pozvánku na reprezentační akci do kategorie U15.

Jaký byl postup z juniorek mezi ženy? 

Postup z mládežnické do seniorské kategorie je vždy nějakým způsobem komplikovaný. Každopádně starší holky nás vždy braly mezi sebe, předávaly své zkušenosti a tím nám mladším usnadnily přechod do vyšší kategorie. Musím taky zmínit, že v ženské lize hrajeme s mladšíma holkama běžně, i to za mě přispívá k plynulému přechodu do reprezentačních výběrů.

U nás na univerzitě máme tým North Wings Ústí nad Labem. Univerzitní liga se začala v Česku rozjíždět teprve nedávno. Jak vnímáš tuto soutěž? K jaké lize bys ji přirovnala? Působí zde i dost hráčů, kteří okusili vyšší soutěže. Myslíš, že by bylo možné rozjet tyto ligy i v ženském podání?  

Vnímám tuto soutěž velmi pozitivně, jediné mínus možná je, že nezačala už dřív. Myslím, že přirovnání k druhé lize bude nejpravděpodobnější. Ale nebojím se říct, že tuto soutěž hraje i pár hráčů s kvalitami pro první ligu možná i extraligu. Rozjet ženskou obdobu této soutěže by bylo určitě výborné, ale myslím, že v současné chvíli není dostatečný počet hokejových hráček na takové úrovni, aby zakládat takovou soutěž mělo smysl. Nicméně do budoucna si myslím, že je to jeden z dobrých kroků, který by v ženském hokeji mohl pro zlepšení kvality proběhnout.

Jak trávíš klasický den a jak dny v přípravě? 

Pro mě je klasický den dnem v přípravě. Sezóna totiž běží po většinu roku a když neprobíhá soutěž, tak ještě 3 měsíce probíhá letní příprava. Tam je jediný rozdíl v tom, že trénink na ledě je nahrazen tréninkem na suchu. Tzn. 1 on-ice a 1 off-ice trénink v době soutěže a 2 off-ice tréninky v době letní přípravy. Když mám zrovna den off snažím se ho i tak trávit aktivně a věnovat se například turistice nebo nějakým jiným hrám většinou se svou přítelkyní.

Jak ovlivnil tvůj život a sportovní kariéru COVID a jak vnímáš život po něm? 

Chtěla bych říct, že vůbec, ale to by asi nebyla úplně pravda. V době COVIDu a lock-downů to bylo určitě vše těžší a přišlo i mnoho výzev. Ještě nyní mám zhoršený čich, ale jinak nějaké větší omezení nevnímám. Ale nebála bych se říci, že díky COVIDu jsem se naučila více žít tady a teď.

Děláš i jiné sporty, než hokej? 

Ano, závodně hraju ještě hokejbal, což je dost podobné, ale vlastně zároveň i dost odlišné.

Většina hokejistů má před zápasem své rituály. Máš nějaký svůj? 

Ano, mám. Začíná to už poslechem oblíbených písniček před příchodem na zimák, pokračuje prvky rozcvičky, které jsou pro mě nezbytné. Dále oblékání vždy přes levou stranu a končí poklepáním tyček v bráně.

Myslíš, že jsou nějaké zásadní rozdíly v ženském a mužském hokeji? 

Rozhodně síla a rychlost na straně mužského hokeje, přeci jen kluci jsou v tomhle lépe vybaveni. Na druhé straně je to ovšem vyváženo šikovností a chytrostí ženských hráček.

Co je tvůj sen? 

Můj splněný sen je Olympiáda a dalším je předávání zkušeností dalším malým hokejistům a hokejistkám.

Máš nějaký oblíbený film, hudbu a třeba i jídlo či pití? 

To určitě mám. Filmů je více, neumím asi jmenovat jen jeden. To samé mám s muzikou, tam záleží dost na náladě a od toho se odvíjí i oblíbená píseň. Jídlo by bylo určitě sushi nebo pola-poké.

Máš ve svém sportovním životě nějakou situaci, na kterou nejraději vzpomínáš? Schováváš si puky ze zápasů, které odchytáš s čistým štítem? 

Jak už jsem říkala, určitě by to byla Olympiáda pak všechny MS, a to i ty hokejbalové, pak určitě všechny vtipné a dojemné okamžiky z kabiny. Je toho strašně moc, jelikož je hokej strašně super sport.  Některé puky mám doma a když nemám puky, tak alespoň popsané pásky s výsledky, daty a soupeři 🙂