Rozhovory bez taláru: Michal Koleček: „Zásadní je kolegialita a náročnost.”

Pokračujeme v nové rubrice Rozhovory bez taláru, která má za úkol představit významné osobnosti naší univerzity jak z pracovního, tak z osobního pohledu. Moderátorem tohoto seriálu je rektor UJEP Jaroslav Koutský, který byl v minulém vydání časopisu v roli dotazovaného. Role se otočily a rektor již vítá svého prvního hosta. Jeho pozvání přijal profesor Michal Koleček z Fakulty umění a designu UJEP.

Pane profesore, jsem moc rád, že jste přijal naše pozvání k rozhovoru. Dovolím si začít v osobnější rovině. Mým dětským snem bylo stát se moderátorem, měl jste i vy nějaké vysněné povolání? 

Když bychom mluvili skutečně o dětském snu, tak ten můj byl spojen s mládežnickou sportovní kariérou. Chtěl jsem se stát volejbalistou za mužstva dorostenecká a žákovská, která připravovala volejbalisty pro Duklu Liberec, tedy mužstva města, ze kterého pocházím. Tento sen se úplně nevyplnil, i když volejbal jsem dlouho hrál na rekreační úrovni. S tím, co dělám teď, to teda moc společného nemělo.

Musím uvést, že mě těší, že vám dětský sen nevyšel, protože dnes jste elitním profesorem naší univerzity, dlouhá letá jste byl děkanem umělecké fakulty, patříte mezi klíčové osobnosti naší instituce. Zároveň jste kurátorem. Rolí máte velmi mnoho, aktuálně působíte jako proděkan domovské umělecké fakulty, kde organizujete umělecké aktivity. Která z těch rolí je vám asi nejbližší, jestli to tak lze říct?

Nejbližší vždy nakonec asi zůstává ta profesní. A má profesní role je především kurátor současného umění, tedy člověk, který připravuje výstavy výtvarného umění. Tuto pozici jsem nikdy neopustil, začal jsem s ní vlastně hned po absolvování místní pedagogické fakulty. Byl jsem u restrukturalizace a reformace Galerie Emila Filly v Ústí nad Labem, což byla původně oficiální výstavní síň Českého svazu výtvarných umělců, skutečně velmi ideologicky orientovaná ještě z doby komunistického režimu. Začal jsem ji vést hned na začátku devadesátých let a od té doby jsem u tohoto řemesla zůstal. To se prolíná i s mojí pedagogickou činností, protože jsem založil, v České republice jediný, navazující magisterský program Kurátorské studia, který dodnes na fakultě garantujeme. A koneckonců, se to prolínalo a prolíná i mými funkcemi na fakultě… tu práci jsem vždy tak trošku vnímal jako kurátorství.

Můžete k této profesi povědět něco blíže?

Vnímám jej laicky řečeno jako kombinaci manažerských přístupů a uměleckého světa. Kurátor je člověk, který je manažerem v uměleckém prostředí, tak tuto pozici vnímám já sám. Je samozřejmě několik typů kurátorů. Možná si čtenáři, kteří úplně neznají detailně tuto profesi, představí roli tzv. galerijního kurátora, který se stará o sbírku, je kurátorem nějaké sbírky. Rozhoduje, co bude a nebude do sbírky zařazeno, následně se o tuto sbírku stará, aby nějakým způsobem žila.

Kurátor také teoreticky píše. Píše texty o sbírce, o nových přírůstcích a podobně. Stará se tedy o nějakou sérii uměleckých děl, která pod jeho vedením postupně narůstá a on rozhoduje o tom, jak bude vypadat. A tím pádem vytváří historickou kulturní paměť. Protože za dvacet, padesát, za sto let ta díla budou stále součástí sbírky a budou vypovídat o tom, jak v době, kdy on tam působil, vypadala umělecká scéna a jak on ji v té sbírce zaznamenal. V této pozici jsem byl i já sám, když jsem krátce pracoval v Národní galerii ve Sbírce moderního a současného umění.

Samotnému mi úplně nejvíc vyhovuje práce s živým uměním a s umělci. V mém chápání je kurátor tím, kdo stojí u klíčového momentu, kdy dílo opustí autora. Autor vytvoří dílo ve svém ateliéru a kurátor je následně prostřednictvím výstavy prvním článkem na cestě díla k divákovi, protože se ho rozhodne vystavit. A vystaví ho v nějakém kontextu, čímž mu také dává určitý význam… s kým dalším je umělec na výstavě zastoupen, s jakými dalšími díly jeho dílo komunikuje atd. To je ta část kurátorské práce, která mě baví nejvíc, a je tomu tak i z toho důvodu, že je o komunikaci. Komunikuji totiž jak s umělcem, tak i s jeho dílem a divákem.

Zaujal vás rozhovor? Celý si jej můžete poslechnout v podcastu Rozhovory bez taláru.