Jak na popularizaci vědy?

Rozhovor s Jaroslavem Petrem

o popu­la­ri­za­ci vědy nás v aktu­ál­ním čís­le časo­pi­su Uni­ver­si­tas zau­jal na prv­ní pohled.

Proč? Pro­to­že se s tím den­no­den­ně potý­ká­me. Na FSE UJEP na to máme odbor­ní­ky. Jsou to tako­ví mas­ko­va­ní hrdi­no­vé, kte­ří se opa­tr­ně sna­ží pře­svěd­čit své oko­lí o tom, že to, co se ve vědě dělá, je potře­ba nejen doku­men­to­vat a vyka­zo­vat, ale také vysvět­lo­vat a uka­zo­vat. Mimo jiné pros­tě pro­to, aby se vědě­lo, že ten čas, kte­rý trá­ví­me v učeb­nách, labo­ra­to­řích a stu­dov­nách, má smy­sl. Že pení­ze vyna­lo­že­né na tvůr­čí a vědec­kou čin­nost nejsou vyho­ze­né z okna, ale že nás všech­ny nao­pak posu­nu­jí dál. I když to tře­ba bez­pro­střed­ně tak nevní­má­me.

Na naší uni­ver­zi­tě se ode­hrá­vá spous­ta úžas­ných výzkum­ných akti­vit. Nano­tech­no­lo­gie pro medi­cí­nu, hli­ní­ko­vé sli­ti­ny pro prů­my­sl, labo­ra­tor­ní výzkum lid­ské­ho pohy­bu pro zdra­ví, výzkum zvu­ku pro radost, vir­tu­ál­ní pro­to­ty­po­vá­ní pro roz­voj, apli­ka­ce GIS tech­no­lo­gií pro všech­no mož­né, výzkum meta­ko­gni­ce či ino­va­tiv­ních psy­cho-didak­tic­kých postu­pů pro peda­go­gi­ku, mapo­vá­ní národ­ní­ho svě­do­mí pro nás všech­ny, ino­va­tiv­ní geo­gra­fie a kar­to­gra­fie pro ori­en­ta­ci…

A všech­ny tyhle akti­vi­ty se ode­hrá­va­jí díky tomu zvlášt­ní­mu, ochra­ňu­jí­cí­mu a pod­po­ru­jí­cí­mu uni­ver­zit­ní­mu časo­prosto­ru, ve kte­rém mohou žít a roz­ví­jet se. V časo­prosto­ru, kde je stá­le ješ­tě legi­tim­ní si hrát – se slo­vy, s čís­ly a s myš­len­ka­mi, se zku­mav­ka­mi a buň­ka­mi, s počí­ta­čo­vý­mi pro­gra­my, mode­lo­vý­mi situ­a­ce­mi, s tóny a s dro­ny a vůbec s tou nej­mo­der­něj­ší tech­ni­kou.

Pac a pusu z kampusu

Proč? Pro­to­že uži­teč­ným obje­vům se dob­ře daří jedi­ně v tako­vém pro­stře­dí, kde se daří i lidem, kte­ří za nimi sto­jí. Něko­mu to dojde v momen­tě, kdy si po měsí­cích bez­vý­sled­né­ho zírá­ní do mik­ro­sko­pu potvr­dí to, co na začát­ku výzku­mu jen tušil. A jiné­mu zase, když v kam­pu­su vidí dva stu­den­ty líbat se před Vědec­kou kni­hov­nou. Ano, jsou Váno­ce a my jsme, podob­ně jako vět­ši­na popu­la­ce, trap­ně naměk­ko. Ale záro­veň si uvě­do­mu­je­me, že když mají lidé čas, pro­stor a pod­po­ru oko­lí, vzni­ká přes­ně ten druh ener­gie sto­jí­cí za kaž­dým důle­ži­tým obje­vem v živo­tě. Emo­ce. Mag­ne­ti­zu­jí­cí síla při­taž­li­vos­ti a odpu­di­vos­ti. Sym­pa­tie. A anti­pa­tie, kte­rá může a prav­dě­po­dob­ně bude násle­do­vat. Zkrát­ka, ener­gie klad­né­ho a zápor­né­ho nábo­je. A toho napě­tí mezi nimi, kte­ré, když se mu poskyt­nou ty správ­né pod­mín­ky, je moto­rem kaž­dé­ho lid­ské­ho jed­ná­ní vedou­cí­ho k vel­kým his­to­ric­kým dílům.

Stej­ně jako pro­fe­sor Petr sto­jí­me dnes a den­ně před roz­hod­nu­tím, jak vědu a výzkum na naší uni­ver­zi­tě pre­zen­to­vat veřej­nos­ti. A stej­ně jako on jsme toho názo­ru, že veš­ke­ré naše úspě­chy sto­jí a pada­jí s osob­nost­mi, kte­ré u nás vědec­ké dis­ci­plí­ny pro­vo­zu­jí. Že věda je, mno­hem spí­še než o výsled­cích, o pří­bě­zích kon­krét­ních lidí. A že když se tyhle pří­běhy nevy­prá­vě­jí s tro­chou nad­sáz­ky, zdra­vé sebe­i­ro­nie a lid­skosti, věda pak živo­ří a chřad­ne. Nejen finanč­ně. Ale hla­vě co se týče zájmu laic­ké veřej­nos­ti. Pro­to­že i ten může v koneč­ném důsled­ku při­spět k tomu, zda se vědě bude dostá­vat tolik pozor­nos­ti a pro­střed­ků, aby moh­la na naší uni­ver­zi­tě napl­no žít.

Pro­to vám sli­bu­je­me, že i když se to ne kaž­dé­mu vždyc­ky líbí, bude­me se i v roce 2019 sna­žit vyprá­vět o úspě­ších Uni­ver­zi­ty J. E. Pur­ky­ně tak, abys­te u toho zaží­va­li emo­ce. Aby to ve vás vzbu­zo­va­lo sym­pa­tii, pří­pad­ně anti­pa­tii. Pro­to­že mno­hem důle­ži­těj­ší, než sou­hla­sit, je zají­mat se. Zájem, zvě­da­vost, je zákla­dem lid­ské­ho vývo­je. A my k tomu hod­lá­me při­spí­vat, dokud nám tu pusu někdo neza­le­pí.

Tak se na to v roce 2019 při­prav­te. Šťast­né a vese­lé!