Průmyslové dědictví Ústeckého kraje očima institucí - UJEP | Univerzita J. E. Purkyně

Průmyslové dědictví Ústeckého kraje očima institucí

Je sousloví „průmyslové dědictví“ absurdní a máme vůbec představu, co to znamená? V Ústeckém kraji hraje průmysl více než století důležitou roli. Jak jeho odkaz vnímají instituce, které zde sídlí?

Univerzita J. E. Purkyně v Ústí nad Labem představuje další díl skládačky výzkumu o průmyslovém dědictví na Ústecku, kterému se věnuje výzkumný tým UJEP v rámci projektu „Smart City – Smart Region – Smart Community“.

Průmysl je historicky provázaný s rozvojem Ústeckého kraje, s jeho postavením v české, ale i zahraniční společnosti, ekonomice a dalších odvětvích. Tvaruje okolní krajinu, ovlivňuje život místních obyvatel a přispívá k místní image a identitě.

Průmyslové dědictví je možné využít jako podnět pro zvýšení zaměstnanosti či zkvalitnění veřejného prostoru, nicméně tyto změny jsou závislé na hodnotách společnosti, ekonomické soběstačnosti, vzdělanosti a dalších předpokladech rozvíjející společnost.

„Toto břímě neleží pouze na občanech, ale také na jednotlivých institucích, které mají prostor přetavit průmyslové dědictví v uchopitelnou podporu pozitivně rozvíjející region. Důležitý je samotný postoj a přístup k průmyslu a jeho dědictví. Je možné jej považovat za podporu pro znovu vytváření pozitivní image, nebo naopak jako bariéru rozvoje,“ uvádí vedoucí výzkumného týmu Vladan Hruška z katedry geografie Přírodovědecké fakulty UJEP.

Ústecký kraj byl jedním z hlavních center rozvoje průmyslové revoluce v Česku, zejména v polovině 19. století odstartoval výrazný ekonomický růst. V současné době se však region potýká s vážnými sociálními a ekonomickými problémy, a s potřebou reagovat na výsledek neblahého vývoje kraje od 2. světové války dodnes.

„Abychom dokázali popsat, co je v Ústeckém kraji nejčastěji považováno za průmyslové dědictví, ve 30 rozhovorech jsme oslovili vedení měst, kraje a další regionální instituce či organizace a také vedení tradičních regionálních průmyslových společností,“ vysvětluje členka týmu Michaela Štěbetáková, doktorandka Fakulty sociálně ekonomické UJEP.

Z rozhovorů vyplynulo, že vnímání průmyslového dědictví se velmi liší napříč institucemi, které byly v tomto výzkumu v rámci projektu Smart City – Smart Region – Smart Community osloveny.

V kraji symbolickém údolími s komíny je překvapující, že častěji zmiňované jsou nehmotné prvky, jako například původní značky, firemní jména či know how, než existující industriální architektura, tovární budovy nebo areály. Dále, již méně překvapující, že často bývají zdůrazňovány také negativní aspekty. Těmi jsou zejména brownfieldy, narušená krajina a nepříznivá sociální skladba.

Mezi narativy individuálních skupin dotazovaných partnerů s ohledem na využití průmyslového dědictví pro rozvoj kraje byly velké rozdíly, jejichž výsledky shrnují vedoucí výzkumného týmu Vladan Hruška a Michaela Štěbetáková: „Zatímco existující tradiční firmy zdůrazňovaly jejich příspěvek k lokální image, rozvoji ekonomiky a vytváření pracovních míst, představitelé veřejné správy se spíše zaměřovaly na problémy způsobené transformací průmyslu především v 90. letech, na revitalizace brownfieldů, současnou sociální a fyzickou strukturu měst v regionu. Oproti tomu nevládní a kulturní organizace připouštěly možnou pozitivní roli průmyslového dědictví v regionálním rozvoji – změna image, nově vzniklý turismus či rozvíjející se kreativní průmysl.“

Poznání průmyslového dědictví slouží zejména k pochopení sounáležitosti průmyslového dědictví s krajinou i lidmi samotnými. Během minulého století měl průmysl v Ústeckém kraji důležitou roli. Jeho dědictví může být výhodou v současném rozvoji. Nicméně aby mohlo hrát pozitivní roli v regionálním rozvoji, je nutné vyšší zapojení tradičních průmyslových firem do veřejného života v tomto regionu