Pavel Doulík profesorem

PF UJEP má děkana s pěti P.

Jme­nu­je se Pavel, je vtiPný, sPorto­vec a teď ješ­tě k tomu Profe­sor v obo­ru Peda­go­gi­ka. A jest­li máte pocit, že ke zprá­vě o pro­fe­sor­ském titu­lu se vtip­ko­vá­ní neho­dí, tak sou­hla­sí­me, nicmé­ně tahle výjim­ka potvr­zu­je pravi­dlo. Hvězdy totiž říka­jí, že pan děkan Dou­lík je z masa a kos­tí, a tak při pří­le­ži­tos­ti jeho jme­no­vá­ní odha­zu­je­me zby­teč­né for­ma­li­ty a kři­čí­me z plna hrd­la, že z toho máme obrov­skou radost, že gra­tu­lu­je­me a jsme pyš­ní na to, že půso­bí prá­vě na uni­ver­zi­tě seve­ru!

Pro­fe­su­ru navíc zís­kal na Slo­ven­sku, z rukou pana pre­zi­den­ta Kis­ky, tak­že sty­lo­vě a s grá­cií. Co víc si přát? Snad jen, aby se pod­mín­ky pro vyso­ko­škol­ské uči­te­le na peda­go­gic­kých fakul­tách v ČR brzy zlep­ši­ly a panu pro­fe­so­ru Dou­lí­ko­vi kvů­li téhle pro­ble­ma­ti­ce nepři­bý­va­ly vrás­ky.