Nový prorektor prof. Doulík: křest ohněm

Na pozici prorektora pro vnější vztahy nastoupil včera prof. Pavel Doulík.

Aha, pro­fe­sor, řek­ne­te si. A před­sta­ví­te si postar­ší­ho pána zahlou­ba­né­ho v zaprá­še­ných archi­vá­li­ích.

A dopus­tí­te se tak kar­di­nál­ní­ho omy­lu. Pro­fe­so­ra Dou­lí­ka totiž spí­še než v archi­vu potká­te tře­ba v hokej-balo­vé bran­ce nebo na chod­bách tep­lic­ké­ho Gym­ná­zia, kde již od pře­lo­mu tisí­ci­le­tí (ano, tohle sice zní poně­kud ana­chro­nic­ky, ale nenech­te se tím zmást, on je, na to, co už v živo­tě doká­zal, váž­ně mla­dý!) učí che­mii. A to i přes­to, že již před pro­rek­tor­skou pozi­cí půso­bil od roku 2011 na nemé­ně nároč­né pozi­ci děka­na naší peda­go­gic­ké fakul­ty. Uči­tel­ské pra­xe, a to jak na střed­ní, tak na vyso­ké ško­le, se nevzdal ani ve funk­ci pro­rek­to­ra. A my jen dou­fá­me, že nám brzy nevy­ho­ří

Jeden ame­ric­ký pre­zi­dent, kte­ré­ho náš nový pro­rek­tor cho­vá ve veli­ké úctě, kdy­si pro­hlá­sil, že oprav­du chyt­rý člo­věk se pozná tak, že na mís­ta svých pod­ří­ze­ných dosa­dí lidi, kte­ří jsou ješ­tě chytřej­ší než on. Že je náš pan rek­tor chyt­rý, víme dáv­no (pro­to jsme si ho ostat­ně nedáv­no zno­vu zvo­li­li). A ať je chytřej­ší ten nebo ten, uni­ver­zi­ta z toho vyjde vždyc­ky vítěz­ně. Jsme zkrát­ka moc rádi, že máme v sou­čas­né době ve vede­ní samé moud­ré, zku­še­né a vzdě­la­né lidi a že o nich tady může­me svo­bod­ně psát. Proč? Pro­to­že, jak řekl mimo­cho­dem také J. F. Ken­ne­dy, svo­bo­da bez vzdě­lá­ní je nebez­peč­ná a vzdě­lá­ní bez svo­bo­dy je zby­teč­né.

Nové­mu panu pro­rek­to­ro­vi pře­je­me, aby jej prá­ce na budo­vá­ní dob­rých vzta­hů s odbor­nou i širo­kou veřej­nos­tí pro insti­tu­ci, kte­rá je v našem regi­o­nu amba­sa­do­rem obou těch­to výše zmí­ně­ných a pro demo­kra­cii klí­čo­vých hod­not, hlav­ně bavi­la.