Jak se píše o průmyslovém kraji aneb Ústecko v médiích

Pohled na Ústecký kraj a jeho celkovou image lidé napříč Českem hodnotí různě. Svůj názor často staví na dojmech vycházejících z mediálních zpráv informujících o stavu životního prostředí, strukturálních problémech, korupčních kauzách či vedlejších vlivech průmyslu, které na kraj nevrhají příliš dobré světlo. Je to ale s regionem Ústecka opravdu tak zlé?

Na otázku, o čem se ve skutečnosti píše a zda se média věnují i pozitivům v Ústeckém kraji, se snažila najít odpověď skupina výzkumníků Univerzity J. E. Purkyně v Ústí nad Labem v rámci projektu „Smart City – Smart Region – Smart Community“.

Šetření provedené ve spolupráci s agenturou NEWTON Media analyzovalo mediální prostor ve vztahu k Ústecko-chomutovské aglomeraci v období od června 2014 do května 2019. Cílem této analýzy bylo zjistit, jak je ve vybraných médiích prezentována právě průmyslová výroba tohoto regionu, které je často přisuzována role onoho „darebáka“ kazícího image kraje. Předmětem zkoumání bylo přes šest tisíc článků publikovaných celostátními deníky a jejich webovými protějšky.

 „Nejčastěji jsme se dočetli o kriminálních kauzách, nehodách a haváriích,“ vysvětluje Eva Nedorostová, členka projektového týmu. Jednoznačnými „zástupci“ této skupiny byly například výbuch v litvínovské chemičce, odsouzení Aleny Vitáskové kvůli podvodu v kauze solárních elektráren či otázka prolomení těžebních limitů otevřená tehdejším ministrem průmyslu Janem Mládkem v roce 2015. Druhou nejčastěji medializovanou byla kategorie „odvětví, regionální a obchodní značky“, zde se nejčastěji psalo o výrobě skla, porcelánu a keramiky, výjimečnou pozici měla v této oblasti společnost AGC na Teplicku se svou výrobou skel pro automobilový průmysl.

Nebyl by to ale český národ, kdyby se nezajímal o pivovary, a to nejen ty tradiční, jako je ve Velkém Březně, ale i ty malé, rodinné,“ doplňuje s úsměvem Eva Nedorostová.

A o čem se psalo dále? Třetí pozici obsadila zaměstnanost, kvalifikace a vzdělání v kraji, převážně v tom negativním smyslu, následoval provoz a hospodaření firem, vzápětí pak možnosti transformace upadajících podniků a brownfieldů. Nakonec jsme se dozvěděli i něco málo o kultuře a těžebních aktivitách v regionu.

Jak je patrné z výše uvedeného, tisk k regionu v souvislosti s průmyslem opravdu není příliš lichotivý. Vedoucí projektového týmu Vladan Hruška přitom dodává: „Faktem je, že průmysl má a měl v regionu silné postavení a stál za populačním růstem místních měst. Pozůstatky tohoto rozkvětu se vtělily do majestátních vil tehdejších průmyslníků a jejich rodin. Mnohé z nich dnes připomínají už jen jejich ruiny. Přesto symbolizují skutečnost, že průmysl Ústecko-chomutovské aglomeraci přinášel i rozvoj, cennou architekturu a bohatství“.

Toho si všímají i média a jedním z mála relativně pozitivních úhlů pohledu na průmysl tohoto regionu jsou architektonické památky, které pro bývalé továrníky 19. a první poloviny 20. století představovaly rodinná sídla. Bohužel, i v tomto případě se informace nesou v kontextu prodeje chátrajících vil, „šedivého dědictví“, vzpomínek na mýdlo s jelenem či „továren měnících se v suť“.

Přitom by se toto průmyslové dědictví mohlo stát příležitostí pro jinou, ba dokonce protikladnou prezentaci regionu, za kterou nebude nutné se stydět, nýbrž na kterou by obyvatel Ústeckého kraje mohl být náležitě pyšný,“ upozorňuje Vladan Hruška.

Právě aktivita týmu Smart Community je zaměřena na soudržnost a výzkum vnímání průmyslového dědictví. Své závěry rozvíjí do konkrétních návrhů intervencí, které byly například prezentovány před rokem, viz zde.