Jan Pacina z FŽP publikoval v prestižním časopise Antiquity

Do jed­no­ho z nej­vět­ších a nej­slav­něj­ších arche­o­lo­gic­kých časo­pi­sů, Antiquity, pro­ni­kl Jan Pacina z naší fakul­ty život­ní­ho pro­stře­dí. Za posled­ní roky se jed­ná tepr­ve o tře­tí pří­pad, kdy se čes­kým arche­o­lo­gům poda­ři­lo pub­li­ko­vat v tom­to pres­tiž­ním časo­pi­su.

Ing. Jan Pacina, Ph.D.,  je spo­leč­ně s Ladislavem a Lenkou Varadzinovými spo­lu­au­to­rem stu­die o vývr­tech ve ska­lách na loka­li­tě Sfinga v poho­ří Sabaloka. Právě ta si pro­ra­zi­la ces­tu do Antiquity. Autoři v ní před­sta­vu­jí dosud málo zná­mý typ sta­veb­ní­ho relik­tu, kte­rý vyu­ží­vá dře­vě­né tyčo­vé kon­struk­ce v kom­bi­na­ci se svis­lý­mi skal­ní­mi stě­na­mi. Hlavní pozor­nost věnu­jí pozůstat­kům této archi­tek­tu­ry na loka­li­tě Sfinga (SBK.W-60) v oblas­ti Skalních měst, zvláš­tě jejich funkč­ní inter­pre­ta­ci, mož­nos­tem dato­vá­ní a základ­ní­mu zařa­ze­ní do kon­tex­tu archi­tek­tu­ry lovec­ko-sbě­rač­ských a pas­te­vec­kých spo­leč­nos­tí v uve­de­né čás­ti kon­ti­nen­tu.

Jan Pacina je čle­nem mul­ti­dis­ci­pli­nár­ní­ho arche­o­lo­gic­ké­ho týmu od roku 2011 a par­ti­ci­pu­je na odkrý­vá­ní prehis­to­ric­ké­ho osíd­le­ní v Súdánu, v oblas­ti poho­ří Sabaloka (6. nil­ský kata­rakt) leží­cí 100 km sever­ně od súdán­ské­ho hlav­ní­ho měs­ta Chartúm.

Fakulta život­ní­ho pro­stře­dí spo­lu­pra­cu­je s Českým egyp­to­lo­gic­kým ústa­vem FF UK Praha více jak 15 let. Již od roku 2001 je pra­vi­del­ným čle­nem arche­o­lo­gic­kých expe­dic do Egypta a Súdánu Vladimír Brůna, kte­rý se zde podí­lí na doku­men­ta­ci arche­o­lo­gic­ké­ho výzku­mu,“ před­sta­vu­je své­ho kole­gu z fakul­ty Jan Pacina.

Výzkum na Sabaloce je vyso­ce kom­plex­ní. Proto se pub­li­ko­va­tel­né výsled­ky začí­na­jí tepr­ve v posled­ních letech „rodit“ a mno­ho dal­ších zají­ma­vých pub­li­ka­cí je v pří­pra­vě.

Spolupráce se spo­lu­au­to­ry byla a je vel­mi dob­rá. Má na to vliv zejmé­na sku­teč­nost, že všich­ni na výzku­mu trá­ví­me spo­leč­ně od úpl­né­ho začát­ku mno­ho týd­nů a v rám­ci expe­di­cí vyko­ná­vá­me i jiné čin­nos­ti, než ke kte­rým nás před­ur­ču­je zkou­ma­ný obor. Mám tak za sebou pra­xi arche­o­lo­ga ama­té­ra, ale také pomoc­né­ho geo­lo­ga,“ vysvět­lu­je s úsmě­vem Jan Pacina.

Dr. Pacina je geo­in­for­ma­tik a zajiš­ťu­je pro ostat­ní čle­ny týmu (arche­o­lo­gy, geo­lo­gy, bota­ni­ky, …) kom­plex­ní zamě­ře­ní jejich výzku­mu. Do běž­né nápl­ně jeho čin­nos­ti pat­ří zamě­řo­vá­ní arche­o­lo­gic­kých sond, tvor­ba arche­o­lo­gic­kých map, pří­pra­va 3D mode­lů kra­ji­ny a mno­ho dal­ší­ho.

Práce v těch­to, pro Evropana, nestan­dard­ních pod­mín­kách, kdy tep­lo­ty běž­ně pře­sa­hu­jí 40°C, nabí­je­ní tech­ni­ky zajiš­ťu­jí die­se­lo­vé agre­gá­ty, mobil­ní sig­nál je jen na nej­vyš­ším kop­ci a den­ní hygi­e­na je pro­vá­dě­na v řece Nil, je přes­to vel­mi zají­ma­vá, pro­to­že máme mož­nost vyu­žít naše schop­nos­ti, zna­los­ti a kre­a­ti­vi­tu při obje­vo­vá­ní síd­lišť z doby kamen­né,“ při­bli­žu­je motor své prá­ce Jan Pacina.

V roz­vo­jo­vých zemích nejsou běž­ně k dis­po­zi­ci inter­ne­to­vé mapy a letec­ké sním­ky, sta­bi­li­zo­va­ná bodo­vá pole nebo přes­ná měře­ní s GPSkou tak jako v tuzem­sku. Začátek prá­ce tak při­po­mí­ná pří­jezd do „země niko­ho“ a vše je nut­né vybu­do­vat zce­la od začát­ku.

Podrobné letec­ké sním­ky (tzv. orto­fo­to) jsou v našem pří­pa­dě nahra­ze­ny foto­gra­fie­mi z draka, kte­ré jsou, s vyu­ži­tím foto­gra­m­me­t­rie, násled­ně pře­ve­de­ny do orto­fo­ta s vyso­kým roz­li­še­ním (řádo­vě cen­ti­me­t­ry). Dalším pro­duk­tem foto­gra­m­me­t­ric­ké­ho zpra­co­vá­ní těch­to sním­ků je 3D model oblas­tí, kte­rý arche­o­lo­gům umož­ňu­je netra­dič­ní pohled na zkou­ma­né loka­li­ty,“ vysvět­lu­je Pacina.

Tuto meto­du pro tvor­bu 3D mode­lů arche­o­lo­gic­kých loka­lit je mož­né pou­ží­vat i ze země. Stačí objekt nasní­mat (nafo­tit) z více stran z vyvý­še­né­ho mís­ta. K tomu Jan Pacina pou­ží­vá šta­fle. Získá tak 3D model s mili­me­t­ro­vým roz­li­še­ním, kte­rý se dá již pou­ží­vat pro dal­ší měře­ní pří­mo v rám­ci toho­to mode­lu (tře­ba i po návra­tu do ČR), vytvá­řet foto­plá­ny jed­not­li­vých stěn apod.

Toho jsme prá­vě vyu­ži­li při tvorbě/rekonstrukci prehis­to­ric­ké­ho osíd­le­ní na loka­li­tě Sfinga, kte­rá byla pub­li­ko­vá­na v časo­pi­se Antiquity. Díky množ­ství foto­gra­fií, kte­ré zde byly poří­ze­ny v prů­bě­hu arche­o­lo­gic­kých sezon, jsme ve 3D rekon­stru­o­va­li stě­ny, kte­ré obsa­hu­jí otvo­ry slou­ží­cí, zřej­mě, jako kotev­ní mís­ta pro kon­struk­ci pri­mi­tiv­ní­ho obyd­lí. I stov­ky kilo­me­t­rů dale­ko od této loka­li­ty jsme byli schop­ni přes­ně měřit vzdá­le­nos­ti mezi těmi­to otvo­ry, jejich prů­mě­ry a dal­ší podrob­nos­ti,“  říká Pacina.

Otištění v časo­pi­se Antiquity je zatím nej­pres­tiž­něj­ší pub­li­ka­cí z výzku­mu na Sabaloce, na kte­ré se Jan Pacina, jako spo­lu­au­tor, podí­lel. Není od věci ale zmí­nit ješ­tě dal­ší kni­hu „Afrika zevnitř“, ve kte­ré spo­lu­pra­co­val na dvou kapi­to­lách. Kniha zahr­nu­je kom­plex­ní pohled nejen na výzkum v Súdánu, ale na afric­ký kon­ti­nent jako celek. Na jaře 2017 byla jed­nou ze tří nomi­no­va­ných knih na cenu Magnesia lite­ra v sek­ci „Litera za nauč­nou lite­ra­tu­ru“.

Fotografie: Jan Pacina – doku­men­ta­ce arche­o­lo­gic­ké­ho výzku­mu na loka­li­tě Sfinga; autor – Ladislav Varadzin (2012)