Historie areálu v Ústí nad Labem

Areál má dlou­ho­do­bý více než 120 let trva­jí­cí vývoj, během něhož si jako funkč­ně pro­vá­za­ný urba­nis­tic­ký celek udr­žel přes všech­ny peri­pe­tie svůj jedi­neč­ný cha­rak­ter. Původní nemoc­nič­ní kom­plex pat­řil ve tři­cá­tých a čty­ři­cá­tých letech minu­lé­ho sto­le­tí k nej­mo­der­něj­ším v teh­dej­ším Československu. Přestože už pře­stal tech­nic­ky vyho­vo­vat poža­do­va­né úrov­ni moder­ní medi­cí­ny, nemě­ní to nic na jeho základ­ním poten­ci­á­lu zůstat i po revi­ta­li­za­ci důle­ži­tou a živo­ta­schop­nou sou­čás­tí města.

Určující urbanistické rozhodnutí

První a prak­tic­ky dodnes respek­to­va­nou podo­bu vtis­kl are­á­lu slav­ný archi­tekt Adolf  Loos, jehož pro­jekt schvá­li­la měst­ská rada v roce 1892. Stavělo se na sva­ži­té zele­né lou­ce a stav­ba byla sou­čás­tí pre­ciz­ně vypro­jek­to­va­né nové měst­ské čtvr­ti Klíše, kte­rá svým urba­nis­mem jako celek dodnes budí obdiv archi­tek­tů. Nemocnice byla slav­nost­ně ote­vře­na 7. říj­na 1894. Tvořilo ji pět pří­zem­ních pavi­lo­nů vysta­vě­ných ve sva­hu pod sebou, což jed­nak vyža­do­val terén a záro­veň to umož­ňo­va­lo snad­né komu­ni­kač­ní pro­po­je­ní objek­tů. K pavi­lo­nům pat­ři­la admi­nis­tra­tiv­ní budo­va, kte­rá v pozmě­ně­né podo­bě sto­jí dodnes jako budo­va „H“ a je spo­lu s vrát­ni­cí (budo­va „I“, tzv. vil­ka) nej­star­ší docho­va­nou sou­čás­tí are­á­lu. Kapacita 130 lůžek nedo­sta­čo­va­la prud­ce se roz­ví­je­jí­cí­mu prů­mys­lo­vé­mu měs­tu a už v roce 1903 při­byl chi­rur­gic­ký pavi­lon (budo­va „E“). Areál nemoc­ni­ce se tak začal roz­ši­řo­vat na jiho­vý­chod smě­rem ke Klíšské uli­ci. Přesto z dneš­ní roz­lo­hy dosa­ho­val jen o málo více než polo­vi­ny. Areál vyme­zo­va­ly uli­ce, České mlá­de­že, Resslova, Pasteurova, Thomayerova a býva­lá Mendělejevova, jenž je dnes sou­čás­tí are­á­lu. V roce 1916 vyrost­la seve­ro­vý­chod­ně s respek­tem k ulič­ní čáře uli­ce České mlá­de­že do té doby nej­vět­ší budo­va are­á­lu – tuber­ku­lóz­ní pavi­lon („F1“). O jeho podo­bě roz­hod­li teh­dej­ší rad­ní, kte­ří ze tří kon­ku­renč­ních návrhů vybra­li ten nej­mo­der­něj­ší. Budova i na dneš­ní pomě­ry vyni­ká pro­svět­le­ný­mi a pro­vzduš­ně­ný­mi pro­sto­ry. Stavební čin­nost se do ústec­ké nemoc­ni­ce vrá­ti­la po letech pozna­me­na­ných násled­ky 1. svě­to­vé vál­ky v roce 1923. V sou­sed­ství tuber­ku­lóz­ní­ho pavi­lo­nu vyros­tl skrom­něj­ší infekč­ní pavi­lon („F2“). Objekt opět respek­tu­je ulič­ní čáru uli­ce České mlá­de­že a při­blí­žil se těs­ně k hra­ni­ci are­á­lu uli­ci Mendělejevova. Nemocnice teh­dy dosáh­la kapa­ci­ty 350 lůžek.

Chlouba města

Zásadním zlo­mem ve vývo­ji are­á­lu Masarykovy nemoc­ni­ce byl rok 1926, kdy měs­to roz­hod­lo o výstav­bě nové moder­ní nemoc­ni­ce na mís­tě sta­ré. Zbourány byly nej­spod­něj­ší dva ze sta­rých pří­zem­ních pavi­lo­nů z 19. sto­le­tí a na jejich mís­tě se v seve­ro­vý­chod­ní čás­ti are­á­lu v prvé eta­pě výstav­by posta­vi­ly tři nové budo­vy – prá­del­na, kuchyň (objek­ty „G“ a „B“) a podél Thomayerovy uli­ce osmi­pod­laž­ní domi­nant­ní budo­va, inter­ní pavi­lon (též zva­ný prv­ní hlav­ní budo­vou, dnes pavi­lon „A“.) Slavnostního ote­vře­ní se Ústečané dočka­li 1. břez­na roku 1930. K této pří­le­ži­tos­ti byla vydá­na pub­li­ka­ce s řadou foto­gra­fií, kte­rá struč­ně infor­mu­je o plá­no­va­ných eta­pách výstav­by a o podo­bě již posta­ve­ných objek­tů včet­ně vyba­ve­ní. Architektonicky vel­mi zda­ři­lý objekt nesou­cí prv­ky funk­ci­o­na­lis­mu, teh­dy ve svě­tě nej­mo­der­něj­ší­ho archi­tek­to­nic­ké­ho sty­lu, se stal chlou­bou měs­ta a obje­vo­val se i na pohled­ni­cích. Plán z roku 1930 počí­tal v dru­hé fázi s výstav­bou dal­ší­ho pavi­lo­nu, kte­rý se sty­lo­vě a pro­sto­ro­vě při­bli­žo­val pavi­lo­nu „A“. Jeho zpro­voz­ně­ní se datu­je rokem 1937. Dnes nese ozna­če­ní „B“. Stojí v hor­ní seve­ro­zá­pad­ní čás­ti are­á­lu opět na mís­tě jed­no­ho ze sta­rých pavi­lo­nů. Obě novostav­by pro­po­ji­la skrz celý are­ál prak­tic­ká kry­tá chod­ba. Její sou­čás­tí se sta­ly i zby­lé dva sta­ré pavi­lo­ny, kte­ré se postup­ně ztra­ti­ly v poz­děj­ších pří­stav­bách „C“ a „D“. Podzemní chod­bou byla s pavi­lo­nem „B“ a tím i pavi­lo­nem „A“ pro­po­je­na i nová prá­del­na a kuchyň v nej­hor­něj­ším kou­tu are­á­lu na rohu ulic České mlá­de­že a Resslova. Zmíněný plán už v roce 1930 počí­tal i s roz­ší­ře­ním nemoc­ni­ce do spod­ní čás­ti are­á­lu až smě­rem k hra­ni­ci Klíšské a Londýnské uli­ce, čímž by došlo k čás­teč­né­mu pohl­ce­ní Thomayerovy uli­ce. K tomu ale došlo tepr­ve v pade­sá­tých letech.

Poválečná expanze

Rokem 1947 se sou­čás­tí nemoc­ni­ce sta­ly vyvlast­ně­né čin­žov­ní domy v Mendělejevově uli­ci, kte­ré pochá­ze­jí vět­ši­nou z počát­ku dva­cá­té­ho sto­le­tí. Proměnily se v žen­ské svo­bo­dár­ny pro zdra­vot­ni­ce. Tím are­ál pohl­til celou Mendělejevovu uli­ci. V pade­sá­tých letech se výstav­ba sou­stře­di­la na dal­ší při­čle­ně­nou část are­á­lu mezi Thomayerovou, Londýnskou a Pasteurovou uli­cí. Jde o spod­ní jiho­vý­chod­ní část, s jejímž při­po­je­ním počí­tal už plán z roku 1930. Vznikly zde budo­vy X, M, U aj. tvo­ří­cí hlav­ně tech­nic­ké záze­mí nemoc­ni­ce. V šede­sá­tých letech nemoc­ni­ce opět expan­do­va­la a to západ­ně do rohu ulic Klíšská a České mlá­de­že. Tam vysta­vě­la pato­lo­gii (budo­va „K“), díl­ny a skla­dy (budo­va „N“). Uvnitř původ­ní­ho are­á­lu došlo k pří­stav­bě rent­ge­no­lo­gie při západ­ní stra­ně pavi­lo­nu „A“. Ve spod­ní čás­ti při uli­ci Londýnská vyrost­la čis­tič­ka odpad­ních vod. Areál se plo­chou ustá­lil do dneš­ní podo­by, kdy jej vyme­zu­jí uli­ce Londýnská, Klíšská, České mlá­de­že, Resslova a Pasteurova. V roce 1983 uza­vře­la sta­veb­ní čin­nost ve starém are­á­lu Masarykovy nemoc­ni­ce výstav­ba ope­rač­ních sálů a skla­du zdra­vot­ní­ho mate­ri­á­lu „C1 a C2“ pod pavi­lo­nem „A“. V násle­du­jí­cích letech pro­bí­ha­ly v are­á­lu dál díl­čí rekon­struk­ce, ale žád­né dal­ší novostav­by se už nerealizovaly.

Nemocniční are­ál vytvá­řel z hle­dis­ka archi­tek­tu­ry a urba­nis­mu este­tic­ky zají­ma­vý a záro­veň pro­myš­le­ně pro­vá­za­ný celek. Využití jako uni­ver­zit­ní­ho měs­teč­ka by prá­vě tyto hod­no­ty mělo plně vytě­žit. Provozy nemoc­nič­ní a škol­ní si nejsou náro­ky na pro­stor i cha­rak­ter exte­ri­é­ru až tak vzdá­le­né. Pro zno­vu­o­ži­ve­ní toho­to výji­meč­né­ho kom­ple­xu je teď nej­dů­le­ži­těj­ší pro­myš­le­ná a cíle­vě­do­má rea­li­za­ce uni­ver­zit­ní­ho kam­pu­su. Každý měsíc, kdy je kom­plex byť jen zčás­ti opuš­tě­ný, se zvy­šu­je jeho zchát­ra­lost a tím i nákla­dy na násled­nou rekonstrukci.

PhDr. Michaela Hrubá, Ph.D.; Bc. Jana Horváthová; Vojtěch Janda; Martin Krsek; František Mlnařík; Bc. Jolana Tothová; BcA. Marta Pavlíková